Obrazy a plastiky

„Doménou Ševčíkovy výtvarné práce je meditace o věcech, které se mění, nemají trvalý stav, protože je porušena jejich stabilita. Ševčík se obává, že všechno je ohrožené a nejisté, protože to, co se zdá v přítomném okamžiku pevné, se může v následné chvíli zbortit a zaniknout. […] Na obrazech se neobjevují pevné obrysy, tvary se rozplývají v neurčeném prostředí, souzní s ním, ale nedefinují jej, pouze se od něj odlišují. Stojí na začátku nového uspořádání, a proto jsou jen přesnější, protože právě teď vzniká nový organismus, není ještě dokončen, vstupuje do světa, aby prozradil, že svět není soubor náhodně se shlukujících úlomků různého původu, ale organizovaná jednota, v níž není nic, co by nevzniklo bez tvůrčího popudu, a kde jedno nějakým tajuplným způsobem souvisí s druhým a je na něm nějak závislé.“

Miroslava Hlaváčková: Miloš Ševčík. Obrazy, Galerie Beseda, 2006.

Obrazy 

Plastiky

„Plastické kreace Miloše Ševčíka, bubliny vypouklé za horka z barevných umaplexových desek […] Nejsou ani obrazy, ani sochami, ani objekty, nýbrž čistými formami. Díly, která uvádějí do samozřejmosti, krásy a čistoty stvoření. Působí tajemnou silou, jíž hřib ráno náhle odhalí přítomnost prostoru lesa. Jako hřib se bubliny před námi objevily a my cítíme, že na nás, abychom se s jejich skutečností vyrovnali. Protože ony se nevztahují ke světu tak, že by jej obsahovaly a vykládaly, nýbrž jsou tu, aby se svět vztáhl k nim.“

Karel Miler, Miloš Ševčík, Galerie Nová síň, Voršilská ul. 29, 29. 10.–22. 11. 1970